první oficiálně registrované chovné stádo afrických Pygmy ježků v ČR - pro šťastné a spokojené ježky a jejich majitele
Inbreeding
Inbreeding koeficient je jedna z mnoha metod, jak zjistit stupeň příbuznosti. Jím podle všech známých předků zjistíme číselnou hodnotu pro pár, eventuelně pro potomky z něho vzniklé. Tyto výsledky poznáme výhradně z četnosti jmen v rodokmenu; tím je koeficient příbuznosti účinný (má hodnotu výpovědi) jen pro omezenou dobu.
S přibývajícími neznámými předky v rodokmenu se totiž hodnota stává čím dále tím více odhadem. Určení koeficientu příbuznosti ovšem plně vystačí v běžném rodokmenu pro 3 - 4 generace. Abychom dostali obecně porovnatelnou hodnotu, vypočítáváme obvykle jak koeficient příbuznosti, tak koeficient ztráty heterozygosity kvůli kvalitě předků pro pět generací.
Pokusím se trochu objasnit, čeho se předchozí odstavec týká, neboť pro laika i začínajícího chovatele je v něm pár neznámých pojmů.
Inbreeding je pojem pro příbuzenskou plemenitbu. Pokud při páření použijete dvě zvířata, která mají nějaké společné předky, ať už je to prapradědeček či babička, prostě pokud se nějaké jméno bude v rodokmenu vyskytovat vícekrát, pak se jedná o inbreeding. Je jedno, na kterých pozicích v rodokmenu se shodná jména vyskytují. Inbreeding je používán pro posílení kladných fyzických a charakterových vlastností druhu či plemene. Pro příklad: Pokud budeme chovat třeba psy, kterým mají stát uši, ale běžným chovem se tato vlastnost nedaří u nich zafixovat, potom pro inbreeding použijeme psa „zlepšovatele“, kterému uši stojí již od narození.
Toto má však svoje pravidla a jedince pro využití v inbreedingu je třeba vybírat s neobvyklou pečlivostí, neboť se přenáší a posilují jak vlastnosti kladné, tak i ty, které si v chovu mít opravdu nepřejeme. Dokonce u hodně prochovaných jedinců může dojít i k mentálnímu či fyzickému postižení.
Inbreeding koeficient je potom číselná hodnota procentuelně vyjadřující vliv těchto duplicitních předků v rodokmenu. Pro chov bez rizika následků v podobě narození mrtvých či neživotaschopných mláďat by neměl překročit hodnotu 3%, důležitější je však v tomto hodnota ztráty heterozygosity, která by měla zůstat vždy na 0%. IK okolo těch 3% bývá zpravidla hraniční, kdy hodnota ztráty heterozygosity začíná stoupat, záleží však na umístění duplicitních předků v rodokmenu. Čím dál, v čím starších generacích se objevují, tím menší mají na celkový IK a ztrátu het. vliv.
Ztráta heterozygosity je tedy neméně důležitým pojmem. Zjednodušeně – Vaše zvířátko se skládá z jednotlivých genů. Geny jsou na šroubovici v párech, každý pár obsahuje jeden gen od každého z rodičů. Občas se však stane, že se gen „ztratí“ nebo je poškozen. Pokud je druhý, párný gen v pořádku, nic se neděje. Pokud ale není, může u mláďat dojít k vrozeným vadám či predispozicím k různým onemocněním. Proto je tak velmi důležité, aby při plánování páření vždy ve výsledku vycházela ztráta het. 0%. I jedna desetina procenta totiž může znamenat poškození mláďat a ztrátu celého vrhu.
Moderní programy chovu se při odhadu (výpočtu) rády odvolávají na všechny udávané předky; to po delší době koeficient příbuznosti znepřesňuje. Takové programy nahrazují neznámé předky předky cizí krve; zde je tedy třeba opatrnosti. V případě, že předky neznáme, je lepší počítat s tím, že již příbuzní jsou a případné páření plánovat zásadně s protějškem, u kterého jsme si jistí, že minimálně 3 generace příbuznost není možná. Také je třeba dbát na to, aby i tento jedinec měl co možná nejnižší IK.
S přibývajícími neznámými předky v rodokmenu se totiž hodnota stává čím dále tím více odhadem. Určení koeficientu příbuznosti ovšem plně vystačí v běžném rodokmenu pro 3 - 4 generace. Abychom dostali obecně porovnatelnou hodnotu, vypočítáváme obvykle jak koeficient příbuznosti, tak koeficient ztráty heterozygosity kvůli kvalitě předků pro pět generací.
Pokusím se trochu objasnit, čeho se předchozí odstavec týká, neboť pro laika i začínajícího chovatele je v něm pár neznámých pojmů.
Inbreeding je pojem pro příbuzenskou plemenitbu. Pokud při páření použijete dvě zvířata, která mají nějaké společné předky, ať už je to prapradědeček či babička, prostě pokud se nějaké jméno bude v rodokmenu vyskytovat vícekrát, pak se jedná o inbreeding. Je jedno, na kterých pozicích v rodokmenu se shodná jména vyskytují. Inbreeding je používán pro posílení kladných fyzických a charakterových vlastností druhu či plemene. Pro příklad: Pokud budeme chovat třeba psy, kterým mají stát uši, ale běžným chovem se tato vlastnost nedaří u nich zafixovat, potom pro inbreeding použijeme psa „zlepšovatele“, kterému uši stojí již od narození.
Toto má však svoje pravidla a jedince pro využití v inbreedingu je třeba vybírat s neobvyklou pečlivostí, neboť se přenáší a posilují jak vlastnosti kladné, tak i ty, které si v chovu mít opravdu nepřejeme. Dokonce u hodně prochovaných jedinců může dojít i k mentálnímu či fyzickému postižení.
Inbreeding koeficient je potom číselná hodnota procentuelně vyjadřující vliv těchto duplicitních předků v rodokmenu. Pro chov bez rizika následků v podobě narození mrtvých či neživotaschopných mláďat by neměl překročit hodnotu 3%, důležitější je však v tomto hodnota ztráty heterozygosity, která by měla zůstat vždy na 0%. IK okolo těch 3% bývá zpravidla hraniční, kdy hodnota ztráty heterozygosity začíná stoupat, záleží však na umístění duplicitních předků v rodokmenu. Čím dál, v čím starších generacích se objevují, tím menší mají na celkový IK a ztrátu het. vliv.
Ztráta heterozygosity je tedy neméně důležitým pojmem. Zjednodušeně – Vaše zvířátko se skládá z jednotlivých genů. Geny jsou na šroubovici v párech, každý pár obsahuje jeden gen od každého z rodičů. Občas se však stane, že se gen „ztratí“ nebo je poškozen. Pokud je druhý, párný gen v pořádku, nic se neděje. Pokud ale není, může u mláďat dojít k vrozeným vadám či predispozicím k různým onemocněním. Proto je tak velmi důležité, aby při plánování páření vždy ve výsledku vycházela ztráta het. 0%. I jedna desetina procenta totiž může znamenat poškození mláďat a ztrátu celého vrhu.
Moderní programy chovu se při odhadu (výpočtu) rády odvolávají na všechny udávané předky; to po delší době koeficient příbuznosti znepřesňuje. Takové programy nahrazují neznámé předky předky cizí krve; zde je tedy třeba opatrnosti. V případě, že předky neznáme, je lepší počítat s tím, že již příbuzní jsou a případné páření plánovat zásadně s protějškem, u kterého jsme si jistí, že minimálně 3 generace příbuznost není možná. Také je třeba dbát na to, aby i tento jedinec měl co možná nejnižší IK.
IK se nyní dá tedy vypočítat jednoduchým vzorcem. Přitom odpovídá počtu generací mezi otcem a předkem vyskytujícím se několikrát a počtu generací mezi matkou a předkem vyskytujícím se několikrát. To dává hodnotu, která se musí znovu vypočítat pro každého předka vyskytujícího se několikrát. Potom se všechny hodnoty sečtou a poskytnou konečný koeficient příbuznosti.
Předkové předka uváděného několikrát se ovšem nezapočítávají, protože už jsou „obsaženi“ v něm.
Program registru ježků umí IK i ztrátu het. vypočítat pro 8, 16, 24 a 32 generací. Jak již bylo zmíněno výše, program neznámé předky nahrazuje „cizí krví“ a vzhledem k tomu, že plných 32 generací obsahuje asi 8,5 milionu předků a byl by tak výpočet poněkud nepřesný, protože málokterý ježek momentálně má více než 8 generační rodokmen, zpravidla děláme i tento typ analýzy, ale nelze ji pokládat za „bernou minci“. Pro plánování páření se tedy opírejte hlavně o výsledky osmi generační analýzy. Také berte v úvahu to, že při nákupu ježka bez známého rodokmenu a jeho zařazení do chovu je opravdu třeba být obezřetný. „On je tak krásný a hodný“ by chovateli, který to myslí s chovem vážně opravdu stačit nemělo. Také je velmi riskantní zařazovat do chovu ježky od chovatelů, o kterých je všeobecně známo, že si s inbreedingem velké starosti nedělají, potažmo jej sami praktikují ve víře, že tak snadněji dosáhnou svého chovatelského cíle, kterým zpravidla jsou ježci v atraktivních barvách bez ohledu na zdravotní stav těchto zvířat. Uvědomte si, že jakýkoliv problém, který z příbuzenského páření ve Vašem chovu nastane se vždycky „sveze po zádech“ Vám, nikomu jinému.
Tak hodně chovatelských úspěchů bez „nehod“ :)
Předkové předka uváděného několikrát se ovšem nezapočítávají, protože už jsou „obsaženi“ v něm.
Program registru ježků umí IK i ztrátu het. vypočítat pro 8, 16, 24 a 32 generací. Jak již bylo zmíněno výše, program neznámé předky nahrazuje „cizí krví“ a vzhledem k tomu, že plných 32 generací obsahuje asi 8,5 milionu předků a byl by tak výpočet poněkud nepřesný, protože málokterý ježek momentálně má více než 8 generační rodokmen, zpravidla děláme i tento typ analýzy, ale nelze ji pokládat za „bernou minci“. Pro plánování páření se tedy opírejte hlavně o výsledky osmi generační analýzy. Také berte v úvahu to, že při nákupu ježka bez známého rodokmenu a jeho zařazení do chovu je opravdu třeba být obezřetný. „On je tak krásný a hodný“ by chovateli, který to myslí s chovem vážně opravdu stačit nemělo. Také je velmi riskantní zařazovat do chovu ježky od chovatelů, o kterých je všeobecně známo, že si s inbreedingem velké starosti nedělají, potažmo jej sami praktikují ve víře, že tak snadněji dosáhnou svého chovatelského cíle, kterým zpravidla jsou ježci v atraktivních barvách bez ohledu na zdravotní stav těchto zvířat. Uvědomte si, že jakýkoliv problém, který z příbuzenského páření ve Vašem chovu nastane se vždycky „sveze po zádech“ Vám, nikomu jinému.
Tak hodně chovatelských úspěchů bez „nehod“ :)
